Jak nezabloudit v NP Krka

Tak na to se proboha neptejte nás! 😀

Může se zdát, že cestovat s Chorvatem po Chorvatsku bude hračka, a všechno pojede jako po másle. Je přece doma, že jo… Noo, ne tak úplně.

Na jejich web jsme se koukli, o tom žádná. Ale zajímalo nás hlavně to, jestli se to dá projet s kočárem. Nechápu, že nás taky nezajímalo, kolik celá ta sranda stojí. Takže už jistě chápete, že to byl náš první kiks. Kdybysme se vydali na výlet uprostřed prázdnin, nic bysme neřešili, ale když jsme vyrazili 28. srpna, a na místě zjistili, že od 1. září je vstupný poloviční, pravděpodobně bysme to ty tři dny ještě klidně vydrželi.

Z toho plyne rada č. 1: Pokud cestujete v termínu, kdy se láme sezona, zkontrulujte si ceny, který se v a mimo sezonu podstatně liší. To se netýká jenom národních parků, ale v podstatě všeho.

Podle webu jsme do navigace zadali jako cíl pro vstup s kočárem Skradinski Buk. Náš drahý Waze nás vyplivnul u jakéhosi bývalého vojenského prostoru s bunkrem, kde v zavazdlovém prostoru autobusu spal řidič. Tak jsme ho vzbudili a dožadovali se rady, kudy tudy do parku. Naštěstí to bylo jen pár set metrů dál po silnici, kde se dokonce uprostřed hromady odpadků dalo zaparkovat zadarmo a nepozorovaně vyčůrat v křoví.

Zaplatili jsme tedy svých krásných 400 Kuna a byli nasměrováni do autobusu, který nás svezl dolů k chodníčkům. Než dorazil, zapředl Toni hovor s místníma brigádníkama na téma, kolik lidí se do parku vejde najednou. Samozřejmě ho zajímalo, kolik na tom ty zloději zlodějský vydělávaj a kam ty prachy proboha tečou, protože provoz národního parku je určitě zadarmo, že? 😀 A právě proto nechápu, že ho taky nezajímaly naše prachy ještě před startem… Pravě tam jsem si všimla, že všichni spolucestující třímají v ručičkách mapky, které docela zaujatě studují. Myslela jsem si: pche, túristi, my máme s sebou experta, nebudeme trapčit s mapkou… hahaha

Nasměrováni na dřevěný chodníček vydali jsme se husím pochodem tam, kam dav. Jinam to ani nešlo, takže co by člověk řešil. Občas udělat nějaký to selfí, ale už jsem byla docela zvědavá, když už to konečně začne. No chodníček nad potůčkama bylo jakože skoro všechno. Na konci bylo tedy to hlavní – vodopád! A hlava na hlavě. Normálně bych se na to vykašlala, ale když už jsme jednou na výletě, tak do tý vody jdu. Našli jsme si deset cm čtverečních na převléknutí do plaveckého úboru, a jako stanoviště zbytku naší skupiny. Já jsem se v rámci honby za zážitky musela obětovat a taky se vykoupat, jako zbylých 9 999 návštěvníků parku. Čekala jsem vodu teploty ostrých žiletek, ale překvapivě byla naprosto příjemná. Prošla jsem se, nechala se vyfotit, ale co tam taky sama dělat, tak jsem se zas vyškrábala hore, protože byl čas oběda. Mimochodem, od roku 2021 už tu koupání nebude možné, takže využijte příležitost ještě letos.

Usadili jsme se na jediném volném místě zahrádky restaurace, která vypadala k světu a byla mimo hlavní šrumec se spoustou stolů a lavic. Na to, jaká to musí být fabrika, moje čevapi naprosto luxusní, sice nám nepřinesli příbor, ale Tonimu to neva, ten jí rukama normálně. Ale fakt jsem měla snahu ho to naučit, věřte mi. A ano, je to tam trochu předražené, co si budem…

Po jídle jsme se ještě skočili vyfotit na most u vodopádů, s tím, že ale dál nepůjdeme. Musíme se vrátit na stanoviště lodí, protože ta nás odveze zpátky na místo, kde nás autobus opět vrátí k autu. Takhle to vymyslel pan všeznalej Chorvat, když jen tak namátkou mrknul na plánek na konci chodníčků. Aha, takže tohle už bylo všechno, svezeme se lodí a jedem? Hmmm, dobrý no. Tak jsme se nalodili. Po nějaké půl hodince bylo jasný, že tohle nás k autu nepřiblížilo, spíš teda jako naopak. No a co jiného řešit na konci cesty v přístavu, než jak se dostaneme k tomu autu (kde se dál projít parku néééé). No prej prostě zpátky! Tak jsme přeskočili na druhou loď a dali si tu cestu ještě obráceně. Asi v půlce Toni poznamenal, že jsme se vlastně mohli ještě klidně projít tam od toho přístavu, že to tam dál pokračuje. To řikáš teď, coo! Naše neuvěřitelná debilita nás pobavila až k slzám, protože tohle se opravdu jen tak nevidí. Rada č. 2: Pokud se dostanete někam, kde jste podle plánu být neměli, využijte toho!

Vylezli jsme z lodi, potupně se vrátili na most u vodopádu, přešli ho a kočár vynesli po spoustě schodů nahoru. Vodopád ještě z pohledu zhora a jejda, tady už je náš autobus. A ano, pochopili jste správně, že pokračovat po tom mostě už poprvé, neprojeli bysme se ani tou lodí tam a zpět.

A to bylo vše, přátelé, tádydádydá. Za 200 Kuna na osobu. Rada č. 3: Vezměte si mapu prosimvás!

Máte taky nějaké zážitky s Krky? Sem s nimi, pište do komentářů!

Nebo vás zajímá, kam ještě vyrazit od nás ze Seget Vranjica? Co třeba Primošten?

O všem, co se děje v Životě s Chorvatem najdete na Facebooku i Instagramu. A když se rozhodnete strávit tam dovolenou, rádi vás vezmem k nám, mrkněte do rubriky Apartmány (kde nejsou zdaleka všechny, takže klidně napšite), ke kterým taky máme Facebook i Instagram.

Pište nám na mail apartmanyvranjica@gmail.com

Nebo si připněte tenhle článek na nástěnku na Pinterestu, a vraťte se k němu, až ho budete potřebovat.

One thought on “Jak nezabloudit v NP Krka

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: