Chorvatsko je sice země malá, ale tím víc rozmanitá. Dvě klimatické zóny ho dělí na část pevninskou a mořskou. Život lidí ve městech, hlavně v té pevninské části se nejspíš od našeho zas až tolik neliší, zato u móře, jó, to je jiná káva. A věřte nevěřte, život se tu nezastaví ani po tom, co nastartuje Škodovku směr dom poslední turista, i když to tak na první pohled může vypadat.
Léto je období, kdy většina Chorvatů mořských nezná odpočinek. Kdo nemá apartmány, pracuje v restauracích, na lodích, zkrátka v turismu. Neexistuje víkend, svátek, ani polední klid. Každá Kuna, která se vydělá teď, se počítá a musí se jich nastřádat tolik, aby se přes zimu dalo jakž takž existovat. To ale neznamená, že zima je automaticky jedna velká flákárna.
Naplánujte si svoje cesty po Chorvatsku a zaznamenejte ty předešlé.
Diář do Chorvatska bude váš průvodce, gastrorádce i plánovač.
Obsahuje popis oblastí i měst, seznamy s tipy na výlety, zajímavá místa, atrakce i události, stejně tak seznamy typických plodin a pokrmů jednotlivých částí. Zaznamenáte si, co už jste viděli a ochutnali, zapíšete zajímavé nabídky na ubytování, tipy na výlety i restaurace a ještě mnohem víc. Objednejte na www.zivotschorvatem.cz
Dvě tváře jedné země
V létě na nás Chorvatsko křičí ze všech stran. Velké přílohy novin, závody zpravodajů, kdo tam bude kudy dřív, srovnávání cen, o kolik se kde zdražilo pivo. Funguje přímá letecká linka Praha – Split, od roku 2020 přibyl i vlak, který jezdí dnes a denně. Chorvatské pobřeží praská ve švech, davy turistů se válí na plážích, vysedávají na zahrádkách restaurací a kaváren, prochází se po historických centrech měst, přetahují se o atrakce, tlačí se na chodníčcích národních parků.
To se ale s koncem léta radikálně změní. Z režimu ON se Chorvatsko přepne do režimu OFF a běžný turista by svoje oblíbená místa jen těžko poznával. Nejsme na to zvyklí. U nás se toho se zimou moc nezmění, turisti jsou všude kolem, lidi chodí po ulicích, protože jejich práce je stejná v létě i v zimě, potkáváme se v restauracích na pár piv nebo si sem tam zajdeme na večeři, kam nás napadne.
Proto když se nám naskytne možnost vidět tuhle čistě dovolenkovou destinaci jindy než v létě, můžeme být trochu zaskočení.
Jsou dny, kdy venku není ani noha, všichni jsou zalezlí v pelchu a čučí na telku. To je doba, kdy venku řádí bura. Déšť a silný studený vítr, který je tak odporně nepříjemný, že není opravdu čemu se divit. Dobrá zpráva je, že tohle počasí jim rozhodně nemusíme závidět. A vzhledem k poslední teplé zimě, nemusíme závidět ani pravidelně mírné zimy, kdy teplota k nule padá jen velmi výjimečně. Snad každý si tu pamatuje, jak napadl sníh. Jóóó, to bylo přece ve 2008, pamatujéééš?
A co se tedy děje u „našeho“ moře, když tam nejsme a zrovna nepadají trakaře? Nejčastěji se kluci vydávají na moře lovit ryby. Překvapení, co? Asi ne velké, ovšem, když jsme potkali babču, která odpoledne čistila sítě a druhý den dopoledne, jak jde s nasbíraným chřestem, tak jsem celkem koukala. Na ryby se jezdí jak doma, tak do světa. Není ničím výjimečným, že živitel rodiny na několik měsíců zmizí kamsi ke břehům Dánska nebo Norska, kde maká jak šroub na velkých rybářských lodích. Ti, co zůstanou doma pak většinou ryby prodávají po vesnicích, třeba starším lidem, pro které je problém dojet si pro čerstvý úlovek do města.
A loví se nejen ryby. Hned po konci sezony, začíná doba kalamár. Ty se chytají v noci s rozsvíceným světlem. Vyráží se už za dne, často ve vícero plavidlech. Celé noci se při čekání prokecají, a co si budeme povídat, i trochu propijí.
Další velmi bohulibou zábavou je výroba domácího vína a olivového oleje. Zatímco doba vína je tak jako u nás, v září, olivy se sklízí na přelomu října a listopadu. Olivové háje tu najdete skoro všude, ale ani to nezaručí, že se se pak v oliváči můžete klidně koupat. Každý silnější déšť, vítr nebo kroupy znamenají pro úrodu velké nebezpečí. Když je horší zima, může se stát, že z původně osypaných olivovníků sklízíte jen pár hrstí. A to se pak bohužel odrazí jak na ceně, která stoupá, tak na kvalitě, která klesá. Vysokou poptávku totiž v takovém případě nelze uspokojit jinak, než ředěním jinými druhy olejů. (K tomu se ale dostaneme v jiném článku…)
Když to zavoní opravdovým jarem, což bývá už v březnu, začíná sezona chřestu. Oni říkají, že chodí brat sparoge. Je to divoký chřest, který je tenčí než ten z obchodu a roste většinou v nepřehledném porostu četných ostrůvků nebo v lese. Na sparoge chodí opravdu snad každý, je to prostě takový chorvatský národní sport. Kdo chodí často a nasbírá hodně, tak samozřejmě prodává, kdo natrhá jen pro sebe, má véču. Uvaří se, například u nás byl smíchaný s vařeným vejcem a olivovým olejem.
V neposlední řadě se musím zmínit i o celozimním období renovací, budování a celkového zvelebování. Aby se vám tam v létě zase líbilo, je potřeba opravdu hodně makat. Kromě toho, že stále vyrůstají apartmány nové, ty staré se opravují, dostavují a vylepšují. Stejně tak památky, na kterých touto dobou najdete lešení, zábrany a dělníky. A nesmusíte se bát, jak uhodí 15. červen, všechno musí být hotovo a uklizeno. Abyste nebyli ničím a nijak na své dovolené rušeni, existuje nařízení, díky kterému se tu v sezoně v podstatě nesmí ani klepnout kladívkem.
Teď se vám asi může zdát, že Chorvati jsou pracovitější než včeličky a mravenečkové dohromady a nemají snad ani čas na odpočinek nebo společenský život. Kdepak. Chorvati sice pracovití jsou, ale rozhodně se kvůli práci nijak nestresují. Na kávičku si najdou čas vždycky, většinou dopoledne nebo přes oběd. Když svítí sluníčko, tak i po něm :-). Stejně tak večer. Většinou se sejdou u někoho doma u velkého krbu, upečou nějaké ty čevapi, popijou pivečko a mastěj karty nebo kecaj.
Takže zima se tu přežít dá, ale co si budeme povídat, chcíp tu pes. Restaurace zavřené, na ulicích jen pár místních. Všichni už se prostě těší na ty kobylky, které začnou začátkem června najíždět a věřte, že udělají všechno pro to, aby se u nich měli úplně maximálně dobře.
No a jak to vypadá, když se kluci z jihu přestěhujou za holkama do Čech? Z Přečtěte si článek o životě v Brně s Italem.
NEMA PROBLEMA 